Podpora zelených míst, její vliv na zaměstnanost a ekonomická efektivita

Podpora zelených míst, její vliv na zaměstnanost a ekonomická efektivita


Úvod

Ve svém projektu se zabývám vládními politikami podpory tvorby tzv. „zelených míst“ (green jobs) a pokouším se analyzovat dopady těchto politik na pracovní trh a jejich ekonomickou efektivitu. Vycházím z předpokladu, že tyto politiky mají napříč různými zeměmi stejné rysy a podobné dopady. Mým cílem je ony dopady vymezit pokud možno v obecné rovině, ne určit přesná čísla, protože ty se v každém státě budou lišit. Rozhodují faktory jako: jaké je aktuální složení sektorů ekonomiky, rozsah podpory zelených míst a konkrétní programy a co přesně podporují. Já mám ve své práci pouze ambici prokázat fundamentální problémovost těchto programů a jejich škodlivost na ekonomiku.

 

Co je zelené pracovní místo?

Pojem zelené pracovní místo do velké míry souvisí s pojmem zelená ekonomika, kterou lze snadno vymezit jako založenou ve všech směrech na udržitelném rozvoji. Akcentovat se začala především od roku 1997 po přijetí Kjótského protokolu a to především ve vyspělých zemích, zejména USA, EU a Japonsku. Speciální poradce pro otázku zelených míst v administrativě Baracka Obamy, Van Jones, definuje zelenou ekonomiku jako ekonomiku založenou na 5ti oblastech: obnovitelné zdroje energie, čistá doprava, vodohospodářství, management odpadu a hospodaření s krajinou (Van Jones 2008). Ministerstvo práce Spojených států definuje zelené místo takto: „A. Práce v podnicích produkujících zboží a služby ku prospěchu životního prostředí nebo šetření přírodních zdrojů. B. Práce, ve které povinnosti pracovníků zahrnují vedení produkčního procesu více „environmentally friendly“, nebo využívají méně přírodních zdrojů (Bureau of Labor Statistics).“ Z této vágní definice je patrný významný problém, že o zelené pracovní místo se jedná prakticky tehdy, je-li jako takové označeno nějakou autoritou shromažďující statistiky a je do nich zahrnuto. Ve Spojených státech tuto úlohu plní Ministerstvo práce, v EU především Evropská Komise nebo úřady jednotlivých zemí.

 

Renesance zelených míst v době krize

Evropská unie shodně s prezidentem Obamou představila zelená místa jako cestu z krize. Orientace na obnovitelné zdroje a zelenou ekonomiku by dle jejich předpokladů měla vytvořit miliony nových pracovních míst. Někteří hovoří o úplně novém průmyslu. Komise oficiálně mluví dokonce o nové éře a srovnává ji s érou nástupu počítačů (Euractiv 2010). V USA i EU přistupují v této víře k různorodým programům, které mají pomoci rozvoji tohoto odvětví. V EU se jedná o kombinaci dotační a regulační politiky, která ukládá zemím kolik energie musí být vyráběno z obnovitelných zdrojů, a zároveň pomocí fondů soudržnosti na tuto výstavbu přispívá. V tomto duchu dotují i vybrané soukromé subjekty, které se v tomto sektoru ekonomiky angažují. Tento postup napodobují i USA pod prezidentem Obamou. Ten odhalil svůj plán, že během této dekády vytvoří 5 milionů nových zelených pracovních míst (Politifact 2011).

 

Náklady politik na vytvoření zeleného místa

Ty se samozřejmě výrazně liší podle toho o jaké místo se má jednat a jestli bereme do úvahy jen přímé náklady nebo i nepřímé, které nemusí být na první pohled viditelné. Ministerstvo práce USA zveřejnilo, že díky stimulu 80 miliard dolarů zachránilo nebo vytvořilo v prvních devíti měsících roku 2010 225 000 zelených míst (Politifact 2011). Cena takového místa pro vládu by v průměru byla 355 000 dolarů. Vzhledem k tomu, že se ale zavádějícím způsobem do této statistiky promítají místa, která mohla být ztracena, ale prý díky stimulu nebyla, předpokládám, že cena vytvoření zeleného místa bude podstatně vyšší. Bude se zřejmě blížit ceně, kterou za vytvoření zeleného místa platilo Španělsko. Calzada Alvaréz ve své studiu spočítal, že od roku 2000 španělská vláda vynaložila na vytvoření zeleného místa v průměru 571 138 euro. Kdyby tuto částku místo vlády mohl investovat soukromý sektor, vzniklo by 2,2X více pracovních míst (viz zdroje).

Dalším problémem investic do obnovitelné energie je její vyšší cena. Díky tomu každý nainstalovaný megawatt této energie znamená ztrátu pracovních míst v důsledku vyšších nákladů pro podniky. Problémovost politik podobného rázu souvisí i s jejich zneužitelností, plýtváním a neefektivitou. Například firmy, které dostanou dotace, mohou svou produkci ukončit, nebo přesunout do jiné země. Třeba Evergreen Solar z USA do Číny po obdržení dotace 43 milionů dolarů (Saunders 2011). Nebo třeba Solyndra, která zbankrotovala potom, co dostala štědrou půjčku ve výši 528 milionů dolarů. USA vyzkoušelo i drahé školící programy (500 milionů dolarů) na rekvalifikaci pracovníků. Jen 10% z nich ale získalo zaměstnání a jen každý pátý z nich (2% z celku) v ní vydržel déle než 5 měsíců (Saunders 2011).

 

Další negativa zelených míst

Když si vezmeme takovou uhelnou nebo jadernou elektrárnu. Lidé tam každý den pracují, kontrolují reaktory, nebo přidávají do kotle. To dělají třeba i v elektrárnách na spalování biomasy, ale co dělají na nejvíce propagovaných solárních a větrných elektrárnách? Ty přece zahrnují jen jejich výrobu, montáž a občasnou drobnou údržbu. Obama i Komise vycházejí z toho, že zelená místa a zelený průmysl je nový, ale vůbec se nezabývají tím, že dotováním tohoto průmyslu vytlačují ten původní „hnědý“. Uhelné elektrárny budou postupně zavírány, protože nezapadají do konceptu zelené ekonomiky a budou vytlačovány obnovitelnými zdroji. A kdyby opravdu zelených míst bylo více než těch hnědých, aby vycházely počty o příbytku pracovních míst při stejném ekonomickém užitku (nezahrnuje environmentální a jiná hlediska), tak se to nevyplatí a už vůbec ne v době krize, což silně nekoresponduje s vírou a rétorikou Obamy a Komise.

 

Pozitiva dotační politiky

Z ekonomického pohledu žádná pozitiva těchto dotačních politik nejsou. Každá dotace má svůj náklad, který v případě zelených míst jednoznačně převyšuje její výnos. Pozitiva je třeba hledat z jiných než ekonomických hledisek, ale to není předmětem této práce.

 

Závěr

Při své práci jsem se snažil analyzovat dopady dotačních politik na podporu zelených míst. Snažil jsem se v textu poukázat na jasné argumentační nedostatky vládních autorit a politiků, kteří tuto politiku vytváří. Uvedl jsem i několik příkladů do očí bijící nehospodárnosti těchto programů, ale ještě důležitější je, že jsem argumenty poukázal na jejich škodlivost obecně. Domnívám se, že obecně podpora zelené ekonomiky a zelených míst má jiné cíle než ekonomicky efektivně vynakládat prostředky (nejlépe je nechat v kapsách lidí) a pomoci ekonomice. Politici jako Obama nebo úředníci z Komise spíše sledují nějaké vyšší dobro, které si určili při definování zelené ekonomiky. To, že jsou tyto programy drahé, neúčelné a pro ekonomiku v důsledku škodlivé, je nesporné.

 

 

Citované zdroje:

1)         Jones, Van. Green Collar Economy. HarperCollins publisher, 2008. ISBN: 978-0-06-165075-8

2)         Portál Bureau of Labor Statistics. Measuring Green Jobs. 2010 (cit. 16.4. 2012)
Dostupné z: http://www.bls.gov/green/home.htm#question_11

3)         Portál Euractiv. EU promotes ‘green jobs’ as way out of crisis. 2011 (cit. 16.4. 2012)
Dostupné z: http://www.euractiv.com/climate-change/eu-promotes-green-jobs-way-out-crisis-news-495118

4)         Portál Politifact. 2011 (cit. 16.4. 2012). Dostupné z: http://www.politifact.com/truth-o-meter/promises/obameter/promise/439/create-5-million-green-jobs/

5)         Alvaréz, Calzada Gabriel. Study of the effects on employment of public aid to renewable energy sources. Institut Juan de Mariana, March 2009. Dostupné z: http://www.juandemariana.org/pdf/090327-employment-public-aid-renewable.pdf

6)         Saunders, Debra. The Trouble with „Green Jobs“ Approach. Realclearpolitics, February 6, 2011. (cit. 16.4. 2012). Dostupné z: http://www.realclearpolitics.com/articles/2011/02/06/green_jobs_are_not_evergreen_jobs_108785.html

7)         Saunders, Debra. Pop Goes the Green Jobs Bubble. Realclearpolitics, October 13, 2011. (cit. 16.4. 2012). Dostupné z: http://www.realclearpolitics.com/articles/2011/10/13/pop_goes_the_green_jobs_bubble_111668.html

 

Další užitečné zdroje:

1)        Bureau of Labor Statistics. Government study quantifies green jobs. Inside EPA’s Clean Energy Report, March 26, 2011. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/940838158/135F96BA93E7A3B1AFE/7?accountid=16531

2)        Cato Institute. The High Cost of „Green Jobs“ and Green Energy. Cato Policy Report. March/April 2011. Dostupné z: http://www.cato.org/pubs/policy_report/v33n2/cpr33n2-6.html

3)        Taylor Jerry and Peter Van Doren. The Green Jobs Myth. 2011. Cato Institute. Dostupné z: http://www.cato.org/publications/commentary/green-jobs-myth