Role NATO ve svržení Kaddáfího režimu v Libyi

Role NATO ve svržení Kaddáfího režimu v Libyi


Úvod

Na rozsáhlé ploše severní Afriky se u Středozemního moře rozprostírá stát, který se v roce 2011 stal zřejmě nejostřeji sledovanou zemí tohoto kontinentu. Do Libye, země bohaté na ropu, která posledních více než 40 let strávila pod diktaturou plukovníka Muammara Kaddáfího, zavítala tamní varianta tzv. arabského jara. Revoluční nálada šířící se muslimskými zeměmi severní Afriky a Blízkého východu dorazila do východních provincií této země a vytvořila si zázemí v druhém největším městě Libye a zároveň přístavu Benghází, kde 15. února protesty začaly. Následovaly krvavé střety mezi vládními milicemi a protestujícími povstalci, na které postupně reagovalo mezinárodní společenství. Vše vyvrcholilo rezolucí rady bezpečnosti OSN 1973, na jejímž základě NATO spustilo operaci Spojený ochránce (Operation Unified Protector) a počalo tak své angažmá v Libyi.

Hlavním cílem práce je analyzovat intervenci NATO v Libyi. Dále odpovědět na otázku, jaké členské a nečlenské státy se do ní zapojily a jakým způsobem a na základě jakého mandátu. Krom toho se budu podrobněji věnovat fenoménu Arabského jara a příčinám nepokojů, které vedly ke vzniku revolučních hnutí a protestům v mnoha zemích, včetně Libye. To považuji za klíčovou historickou okolnost, která byla hybatelem událostí, které v Libyi následovaly. V rámci této kapitoly se mi zdá vhodné uvést i stručný životopis Muammara Kaddáfího, jakožto hlavní osobnosti libyjského příběhu. Dále popíši pochody, které vedly OSN až k vydání rezoluce 1973, jaké věci tomuto kroku předcházely a které země nebyly s tímto rozhodnutím v souladu. V této souvislosti mi přijde důležité nastínit obecné téma humanitárního intervencionismu a s tím související kontroverze vměšování se do vnitřních otázek států a problémy z toho plynoucí. V práci odpovím i na otázku, které státy byly hlavní opoziční silou mezinárodního zásahu v Libyi, a ke konci mé práce dostane prostor i různorodá kritika angažmá NATO v Libyi.

 

 

Muammar Kaddáfí, Libye a arabské jaro

Plukovník Kaddáfí se jako mladý důstojník chopil moci svržením krále Idrise po nenásilném převratu v roce 1969.[1] Politický teoretik Kaddáfí, který své názory publikoval v 70.tých letech v Zelené knize, vytvořil oficiálně v Libyi zvláštní státní uskupení tzv. jamahiriyu, což mělo být volně přeloženo vláda mas. Lidé se mohli účastnit kongresů, které ale neměly žádnou reálnou moc. Brzy na sebe upozornil i západní svět svým tvrdým přístupem k zahraniční ropným společnostem, které v Libyi působili od konce 50tých let, kdy byla v zemi objevena ropa. Žádal renegociace starých smluv, vyhrožoval přerušením produkce ropy. Jeho tvrdý přístup uspěl a Libye se stala první rozvojovou zemí, která kontrolovala většinu výnosů z produkce ropy ve své zemi.[2] To udělalo z Libye jednu z nejbohatších zemí kontinentu. Byl to i příklad pro další arabské země bohaté na ropu. Zároveň se z Kaddáfího stal mocný a bohatý muž, protože on a jeho rodina kontrolovali libyjské výnosy z ropy a mohli si dovolit kupovat honosná sídla a investovat své peníze po celém světě v sumách desítek miliard dolarů.[3] Na druhou stranu byl mezinárodním společenstvím viněn z porušování lidských práv a z podporování a organizování teroristických aktivit, jako byl Berlín 1986 a Lockerbie 1988. Po roce 2003 byl ale částečně mezinárodně rehabilitován, protože vydal 2 podezřelé z útoku v Lockerbie a po roce 2001 odsoudil útoky z 11. září a přislíbil pomoc USA s bojem proti terorismu. Naopak jako černá ovce působil paradoxně spíš mezi arabskými státy, především kvůli svým arogantním výrokům na jejich adresu.[4] Kapitolou samou pro sebe byly vztahy Kaddáfího se západními politiky jednotlivých evropských zemí, které působily mnohdy jako velmi dobré. Především z postoje italského premiéra Berlusconiho, který se přes původní rozpaky do mise NATO s Itálií zapojil, byl Kaddáfí evidentně zklamaný.[5] Což dokazuje dopis, který měl sám Kaddáfí Berlusconimu adresovat, kde ho žádá, aby zastavil bombardování jeho země.[6] Sám Kaddáfí v průběhu konfliktu nedával znát svůj strach. Pomocí kontrolované vládní televize v průběhu v podstatě celého konfliktu prováděl cílenou propagandu. Snažil se vymezit proti zprávám západních médiích. Pravidelně ujišťoval, že má podporu libyjského lidu, a že povstalci jsou následovnicí Usámy Bin Ládina, členové Al-Káidy.[7] Ta na to reagovala podporou povstalců a odsouzením masakrů, kterých se Kaddáfího vojáci doupouštěli.[8] Zároveň odmítal veškeré spekulace o jeho možném utěku ze země. To neplatilo o některých členech jeho rodiny, ale sám opravdu v Libyi vydržel až do svého konce. Video záznam konce Muammara Kaddáfího, který se objevil i v médiích po celém světě, ukazuje obrovskou brutalitu okolního davu rebelů, který Kaddáfího obklopil. Příčiny smrti dosud nebyly přesně určeny a bude nutné provést další vyšetřování.[9]

Celý fenomén arabského jara překvapil obyčejné lidi stejně jako přední akademiky zaměřující se na arabský svět. Protesty, kterým se podařilo svrhnout již několik diktátorů a ohrožují další, nevznikly z žádného rozhodnutí ve Washingtonu, ani nikde jinde. Jsou výsledkem domácích ekonomických, politických a sociálních faktorů, jejichž dynamiku bylo téměř nemožné odhadnout.[10] Nejsou ani čistě výsledkem internetu a sociálních médií, jak někteří tvrdí, revolty roku 1919 nám dokazují, že arabská povstání 2011 nejsou novým fenoménem. „Egyptští facebookový účastníci jsou moderní inkarnací arabských nacionalistických sítí, jejichž tištěné archy skrz regionem rozšířily strategie pro občanskou neposlušnost po první světové válce.“[11]

Počátky jarních nepokojů hledejme v Tunisku. Kvůli špatné ekonomické situaci v zemi a špatným životním podmínkám se 17. prosince 2010 před úřadem vlády upálil mladík Muhammad Buazízí. „Poté se v zemi rozšířily demonstrace proti vysoké nezaměstnanosti a nedostatku pracovních míst pro absolventy, které přivodily letos 14. ledna odstoupení autoritářského prezidenta Zína Abidína bin Alího, jenž byl v čele země od listopadu 1987. V zemi bylo zabito přes 220 lidí.“[12] Ekonomické faktory, především nezaměstnanost hrála svou roly i v Egyptě, kde protesty začaly 25. ledna. Vyžádaly si asi 850 obětí. Moc v zemi dočasně převzala armáda a prezident Husní Mubarak skončil před soudem. S různou intenzitou se protesty rozšířily dohromady do 15ti zemí a dosud byly svrženy tři režimy. V Tunisku, Egyptě a Libyi.[13] Velké problémy přetrvávají i po roce v Sýrii.

Přes jasné znaky pan-arabismu, které tyto protesty spojují, je problematické identifikovat protestanty v různých zemích jako jedno hnutí, například bojující za liberální demokracii a univerzální lidské hodnoty, jak by si mnoho lidí na západě přálo. Protesty v různých zemích vycházejí z různých podmínek a rozdílných kontextů a také před nimi stojí jiné úkoly po úspěšném převratu, protože se startovní pozice těchto zemí navzájem liší. Přesto po volbách v Tunisku a Egyptě nyní můžeme sledovat velmi podobný politický vývoj, kdy v obou zemích vyhrály volby muslimské strany. Stanovisko ministryně zahraničí USA Hillary Clintonové k tomuto vývoji zní: „Naší politikou je soustředit se méně na to, jak si která strana říká, než co se rozhodne dělat.“[14] Na komplexní hodnocení arabského jara je ještě příliš brzy. Bude třeba počkat na konkrétní kroky nových vlád. Ale již nyní nám něco zajímavého ukazuje. „Pro svět je důkazem síly a odvahy občanů tváří v tvář represi a v kontextu celosvětových protestů reagujících na problémy ekonomického a finančního systému je pak mementem upozorňujícím na to, co se může stát, když vládnoucí systém není schopen reagovat na potřeby a aspirace společnosti.“[15]

 

Libyjské povstání a reakce mezinárodního společenství

Již dříve bylo v textu zmíněno, že k prvnímu protestu a zároveň střetu mezi protestujícími a vládními jednotkami, došlo 15. února ve městě Benghází. Protesty se rychle rozšířily i do dalších měst, především Misuraty, Bandy, Zintanu, Ras Lanufu, ale třeba i Zawíje, která je v podstatě předměstím hlavního města Tripolisu. Režim Muammara Kaddáfího se snažil tyto protesty tvrdě potlačovat. Již po týdnu střetů vydala Rada bezpečnosti OSN a další vysocí představitelé OSN své stanovisko, ve kterém naléhali k okamžitému ukončení bojů. Členové rady „odsoudili násilí a použití síly proti civilistům, ostře nesouhlasili s represemi proti poklidným demonstrantům a vyjádřili hlubokou lítost nad smrtí stovek civilistů. Vyzvali k okamžitému ukončení násilí a ke krokům naplňujícím legitimní požadavky lidí, včetně národního dialogu. Zdůraznili nutnost potrestání těch, kteří jsou zodpovědní za útoky na civilisty, včetně sil pod jejich kontrolou.“[16] Poměrně svižně na to reagovala i Rada pro lidská práva, která vydala 25. února rezoluci A/HRC/S-15/2, ve které podporuje stanovisko Rady bezpečnosti. Vyzývá k ukončení násilí a k iniciaci vyšetřování všech možných provinění proti mezinárodním lidským právům a doporučuje Valnému shromáždění OSN, vzhledem k systematickému porušování lidských práv libyjskými autoritami,  přijetí opatření navržených v rezoluci 60/251.[17] Hned den na to, 26. února byla schválena rezoluce Rady bezpečnosti 1970. Ta odsoudila násilí libyjského režimu, uvrhla na něj sankce, které měly trvat, pokud se body rezoluce nenaplní a ještě jeho případ postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu. Vyzvala režim k zastavení násilí, k respektování lidských práv a povolení vstupu vykonavatelů dohledu, zabezpečení cizinců v Libyi, povolení vstupu humanitární pomoci a organizací a zrušení omezení médií. Uvrhla na režim tyto sankce: zbrojní embargo, zákaz cestování a zmrazení všech prostředků a fondů.[18] „S přijetím tohoto textu generální tajemník OSN Pan Ki-Mun přivítal rozhodnou akci Rady. „I když nemůže, sama o sobě, zastavit násilí a represe, je to nezbytný krok – jasné vyjádření vůle spojeného společenství národů,“ řekl.“[19]

Nedalo se zřejmě ani očekávat, že by Muammar Kaddáfí přistoupil na diplomatické řešení tohoto sporu. Riskoval by budoucí předání ICC a především ztrátu své moci, protože rebelové samozřejmě požadovali jeho okamžité odstoupení. Tím Kaddáfímu nebyl dán prostor pro žádné jiné řešení než pokračování v represích. V Benghází byla mezitím 5. března oficiálně představena Libyjská prozatímní národní rada (NTC), která se stala oficiálním politickým tělesem opozičních rebelů. Mluvčím a později předsedou této rady se stal Dr. Mohamed Jebril (Mahmoud Jibril).[20] Svoje ostře sledované stanovisko 12. března zveřejnila Liga arabských států (LAS), která vyzvala Radu bezpečnosti OSN k uvalení bezletové zóny nad Libyí a oznámila, že uznává NTC jako legitimní vládu Libye. Tímto svým krokem LAS zvýšila tlak především na evropské státy a USA, protože se od nich očekávala odpověď. NTC uvítala stanovisko LAS i ohledně bezletové zóny a vyjádřila naději, že USA a Evropa zvýší tlak na Radu bezpečnosti OSN v této věci. Zároveň ale LAS dala jasně najevo, že tato situace neznamená, že se otvírají dveře k zásahu v jiných arabských zemích, kde také režimy bojují o své setrvání. „Odmítáme jakékoliv zahraniční intervence do záležitostí Arabů,“ řekl ministr zahraničí Ománu.[21]

Na těchto základech byla po intenzivním vyjednávání 17. března v Radě bezpečnosti schválena klíčová rezoluce 1973. Ta konstatovala ze strany libyjských autorit nenaplnění předchozí rezoluce 1970 a vyjádřila vážné znepokojení z eskalace násilí a těžkých ztrát na životech, které odsoudila, stejně jako systematické a neustálé porušování lidských práv. Útoky proti civilní populaci již dle rezoluce lze považovat za zločiny proti lidskosti. Rezolucí OSN dále vyjadřuje svoje odhodlání k ochraně civilistů a obydlených oblastí. K ochraně civilistů mají být využity všechny nezbytné prostředky, mimo jiné také bezletová zóna, která touto rezolucí vstupuje v platnost. Mezi další sankce patří: vynucení zbraňového embarga, zákaz letů a pokračující zmrazování kont. Ta mají v další fázi být poskytnuta ve prospěch libyjského lidu.[22] Indie, Německo a Brazílie se hlasování neúčastnili s vysvětlením, že potřebné je mírové řešení. Zároveň varovali před nezáměrnými dopady ozbrojené intervence. Stejně tak se zdržely dva státy s možností veta, Rusko a Čína. Čína reagovala, že ne nedala z toho důvodu, že vyslyšela přání LAS a Africké unie, a tak se jen zdržela.[23]

 

 

Multilateralismus, národní suverenita a humanitární intervence

Není jasné, proč Rusko ani Čína nevyužili svá veta. Obvykle tyto státy zastávají jasná stanoviska, že do státních suverénních záležitostí nemá být zasahováno. Kvůli tomu USA muselo obejít Radu bezpečnosti například při konfliktu v Kosovu nebo Iráku, protože by přišlo jisté veto ze strany Ruska nebo Číny. „Realisté v zahraniční politice a další kritici spojovali libyjskou operaci s katastrofálními účastmi počátku 90tých let v Somálsku, Rwandě a Bosně. Argumentovali, že humanitární intervence je špatnou cestou, jak odpovědět na vnitrostátní násilí a občanskou válku, obzvláště po debaklech v Afgánistánu a Iráku.“[24] V opozici k tomuto názoru jasně stojí liberální internacionalisté, případně další teoretici idealisticko-liberálního proudu, mezi něž bych zařadil i bývalého prezidenta Václava Havla. Ten v poskytnutém rozhovoru označil Kaddáfího za příšerného zločince a zásah v Libyi jako nutný (7. března, ještě před stanoviskem LAS a rezolucí 1973).[25] Humanitární intervence, když je správně provedena a má mandát mezinárodního společenství, může zachraňovat životy. Ovšem musí být realisticky stanovené cíle a mít na paměti, že liberální demokracie se nevybuduje přes noc. Problém je také vnitřní kontradikce tohoto jednání. Humanitární intervence ve formě násilí, které má za cíl kontrolovat jiné násilí, nebo-li řešení násilí násilím.[26] I když je morálně takový zásah obhajitelný, v některých případech může přinést více utrpení než politika nezasahování. Třeba v případě, kdy je intervenováno na straně slabšího proti silnějšímu, což se zdá být jako účel tohoto jednání. Pokud takto není intervenováno dosti razantně, tak se občanská válka jen prodlužuje a riziko vyšších ztrát na životech se zvyšuje. Tato argumentace lze jistě využít i v případě Libye a jen těžko můžeme porovnat reálné ztráty na životech po intervenci NATO a stav, jaký by byl bez této intervence.

 

 

Operace Spojený ochránce (Operation Unified Protector)

První roli, kterou NATO mělo v Libyi, byla role pozorovatele. Od 8. března se vzrůstajícími obavami mezinárodního společenství, spustilo své průzkumné systémy ve Středozemním moři. K průzkumu Aliance využila Letecký varovný a kontrolní systém (Airborne warning and control system- AWACS), který poskytoval detailní informace o pohybech v libyjském vzdušném prostoru. K tomu je využíváno upravených letadel Boeing 707 s dálkovými radary a pasivními senzory. Nese označení E-3A. Jedná se o jeden z mála vojenských prostředků vlastněných a kontrolovaných přímo Aliancí.[27] O dva dny později, 10. března dává Aliance jasně najevo svou ochotu případně zakročit, bude-li třeba a zvyšuje svou přítomnost ve Středozemním moři pomocí uvolnění dalších lodí do této oblasti. Zároveň si jasně stanovuje podmínky, kdy je ochotná v Libyi zakročit. „Všichni spojenci souhlasili se třemi principy, které budou sloužit jako pomůcka pro jakékoliv budoucí úvahy nebo jednání ohledně Libye: demonstrovaná potřebnost, jasný právní mandát a solidní podpora z regionu“, doplnil generální tajemník Anders Fogh Rasmussen.[28] Rezoluce Rady bezpečnosti 1973, která byla vydána 17. března, představila aktivní nástroje řešení, jako byla bezletová zóna a ochrana civilního obyvatelstva „všemi nutnými prostředky“. Několik členů OSN spustilo okamžitě operaci Oddysey Dawn, což byla multilaterální akce vedená USA, nebyla pod kontrolou NATO.[29] Tato operace měla za cíl vyslyšet volání libyjského lidu a mezinárodního společenství a vytvořit bezletovou zónu nad Libyi a přispět okamžitě k ochraně obyvatelstva. Především zabránit postupujícím Kaddáfího jednotkám mířících do Benghází. Do této mise se k 20. březnu zapojily USA, Velká Británie, Francie, Itálie, Kanada a Katar.[30] Od 19. března žádné Kaddáfího letadlo nevzlétlo a bezletová zóna byla efektivní. Stejně tak se zabránilo postupu vládních jednotek na Benghází, a tak hrozícímu masakru. To potvrdil po týdnu klidu ve vzduchu ministr zahraničí USA Robert Gates, který řekl, že mise byla úspěšná, zabránila možné humanitární katastrofě a nyní je na čase, aby NATO převzalo kontrolu.[31] Dne 22. března se NATO rozhodlo dle mandátu OSN začít vynucovat zbrojní embargo, což se projevilo hned další den, kdy byl po moři zastaven proud zbraní a žoldáků mířících do Libye. O den později, 24. března bylo rozhodnuto o převzetí zodpovědnosti NATO za vynucení bezletové zóny nad Libyí. Plnou kontrolu nad mezinárodní misí v Libyi Aliance převzala 31. března. Po celou dobu této krizové operace Aliance své kroky konzultovala s LAS a dalšími mezinárodními partnery.[32] Tím byla operace Spojený ochránce plně zahájena.

 

Cíle operace

Tato operace měla 3 deklarované cíle:

„Vynucovat zbrojní embargo ve Středozemním moři, aby se zabránilo transferu zbraní, souvisejícího materiálu a žoldáků do Libye

- Vynucovat bezletovou zónu k zabránění letectvu, aby bombardovalo civilní cíle

- Provádět vzdušné a námořní útoky proti vojenským silám zapojených v útocích nebo hrozících útoky na libyjské obyvatelstvo a lidmi obývané oblasti“[33]

Dne 14. dubna 2011 se na jednání v Berlíně ministři zahraničí zemí NATO a partnerů z nečlenských zemí dohodli na pokračování operace, dokud všechny útoky na civilisty neskončí a Kaddáfí nestáhne všechny své vojenské jednotky a dokud režim nepovolí okamžitý a plný přístup humanitární pomoci libyjskému lidu. Na jednání v Bruselu 8. června se spojenci dohodli na pokračování ve vytyčených cílech operace a v udržování tlaku na Kaddáfího režim tak dlouho, jak bude nutné k ukončení krize. Významná událost nastala 24. srpna, kdy libyjské opoziční síly osvobodilyi Tripolis. Generální tajemník NATO ujistil, že Aliance nadále bude plnit závazek ochrany obyvatel a řídit se přesvědčením, že si libyjský lid má rozhodnout svou budoucnost svobodný a v míru. V Paříži se 1. září uskutečnilo setkání „Přátel Libye“, kde se sešly hlavy států a znovu zopakovaly tento závazek. Rada bezpečnosti OSN 16. září schválila rezoluci 2009, která potvrdila mandát NATO chránit obyvatelstvo Libye a zároveň zavedlo Podpůrnou misi OSN v Libyi (UNSMIL). O té bude více v kapitole poválečného vývoje Libye.

 

Zbrojní embargo

Pod mandátem rezolucí 1970, 1973 a 2009, které autorizovali použití nezbytných prostředků k zabránění proudění zbraní, souvisejícího materiálu a žoldáků do Libye, NATO spustilo tuto misi od 23. března 2011, kdy začaly alianční lodě a letouny hlídat pokusy o proniknutí do libyjských teritoriálních vod. Celkově tato operace byla vedena Kanaďanem generálporučíkem Charlesem Bouchardem. Námořní část zbrojního embarga měl pod patronací italský viceadmirál Rinaldo Veri. Velitelem přímo na moři byl kontradmirál Filippo Maria Foffi.[34]

Této části operace se zúčastnilo 12 zemí, které poskytly své námořní jednotky. Šlo o Belgii, Bulharsko, Kanadu, Francii, Řecko, Itálii, Nizozemí, Španělsko, Rumunsko, Turecko, Velkou Británii a USA. Využité jednotky byly tříd fregat, torpédoborců, zásobovacích lodí, ponorek, obojživelných útočných lodí a letadlových lodí. Nejvíce bylo současně nasazeno v této misi 21 lodí. Všechny lodě, které chtěly projet zónou embarga se museli Aliančním jednotkám identifikovat, stejně jako říct cíl cesty a převážený náklad. Podezřelá plavidla, která dostatečně nezareagují, jsou dále upozorňována rádiem a v případě nutnosti může NATO použít sílu a vniknout na palbu a provést inspekci. Pokud by se něco našlo, mají alianční jednotky právo zakázat plavidlu vjezd do zóny embarga. K 30. září 2011 bylo rádiově kontaktováno celkem 2862 podezřelých plavidel, z nichž na 293 bylo nastoupeno a 11 bylo zakázáno se dostat to chráněné zóny, nebo z ní vyjet, protože představovali riziko.[35]

 

 

 

Bezletová zóna a ochrana obyvatelstva

O převzetí zodpovědnosti za bezletovou zónu bylo Aliancí rozhodnuto 24. března a od dalšího dne, 25. března bylo toto rozhodnutí naplněno. Ochranu obyvatelstva formálně NATO převzalo 31. března, kdy oficiální přejalo veškerou zodpovědnost a kontrolu nad misí v Libyi. Celkovou operaci stejně jako u zbrojního embarga vedl generálporučík Charles Bouchard. Vzdušné operace byly řízeny z Velitelství vzdušných operací NATO pro jižní Evropu v tureckém Izmiru. Real-timové taktické řízení vykonávalo centrum CAOC sídlící v severní Itálii.[36]

Do operací se k 26. září připojilo celkem 16 států. Ty poskytly vojenské prostředky zahrnující bojové letouny, sledovací a průzkumné letouny, letouny sloužící k doplňování paliva za letu, bezpilotní letouny a útočné helikoptéry. Nejvíce bylo nasazeno 260 vzdušných jednotek a k 20. září bylo celkem k této misi přiděleno okolo 8000 vojáků. Tyto jednotky v souladu s rezolucí 1973 vykonávaly průzkum a sběr informací sloužících k rozpoznání sil, představujících riziko pro civilní obyvatelstvo, na tyto síly bylo možné všemi dostupnými prostředky zaútočit. Samozřejmě pouze leteckými či námořními silami, nasazení pozemních sil nebylo v souladu s rezolucí OSN a bylo by vykládáno jako okupace. Tato operace vynucovala plné nasazení non-stop, jednalo se o akci 24/7.[37]

 

Účastníci operace

Ze států NATO se do akce zapojilo 14 států: Belgie, Bulharsko, Kanada, Dánsko, Francie, Řecko, Itálie, Nizozemí, Norsko, Rumunsko, Španělsko, Turecko, Velká Británie a Spojené státy.       Z nečlenských států se zapojil stabilní partner Aliance Švédsko a 3 arabské státy: Katar, Jordánsko a Spojené Arabské emiráty.[38]

Protože se jednalo o pružnou operaci, počty zapojených jednotek se stále měnily. Data, která použiji, byla aktuálním soupisem jednotek, které byly do té doby využity, konkrétně do 10. června 2011.[39] Tyto jednotky rozdělím na námořní a letecké. Připomínám, že krom států 3 průzkumná letadla E-3A poskytlo přímo NATO.

 

 

Námořní jednotky:

Belgie – BNS Narcis; Bulharsko – BS Drazki; Kanada – HMTS Charlottetown; Francie – Letadlová loď Charles de Gaull, 6 Fregat, 1 atomová ponorka; Řecko – HS Hydra, Itálie – Letadlová loď Giussepe Garibaldi, Fregata Euro; Nizozemí – HNLMS Harleem; Rumunsko – ROS Regele Ferdinand; Španělsko – SPS Mistral, Mendéz Núñez a Tramontana; Turecko – TCG Sakarya, Yavuz, Yildirim, Kemalreis, Gökcaeda, Akar; Velká Británie – HMS Triumph, Brocklesby, Ocean, Albion, Liverpool, Sutherland, 4 AH-64D Apache; USA – USS Mahan, Monterey, Barry, Stout, Roosevelt, Bataan, Ponce, Mesa Verde, Whidbey island, UNSN Kanahwa, USNS Laramie a Robert E. Peary. Jednotlivé typy podrobněji viz. zdroj.[40]

 

Letecké jednotky:

Belgie – 6 F-16AM; Kanada – 7 CF-18 Hornet, 2 CC-150T, 2 CP-140 Aurora; Dánsko – 6 F-16AM; Francie – 12 Rafale B/C, 3 Mirage F-1CR, 7 C-135FR; Itálie – 7 Tornado ECR, 5 Tornado IDS, 8 Typhoon, 4 F-16, 1 KC-767A, 1 KC-130J; Jordánsko – 6 F-16AM; Nizozemí – 6 F-16AM, 1 KDC-10; Norsko – 6 F-16AM; Katar – 6 Mirage 2000-5EDA; Španělsko – 4 F/A-18 Hornet, 1 B-707, 1 CN-235; Švédsko – 8 Gripen, 1 Tp-84; Turecko – 6 F-16C, 1 KC-125; Spojené arabské emiráty – 5 F-16E/F, 6 Mirage 2000-9DAD; Velká Británie – 4 VC-10, 1 E-3D Sentry, 2 Sentinel R1, 1 Nimrod R1, 12 Tornado GR4, 6 Typhoon, 2 E-3D Sentry, 2 VC-10; USA – 6 F-16CJ, 5 EA-18G, 1 EC-130H, 1 EC-130J, 2 RC-135, 1 EP-3E, 1 P-3C, 1 E8-C, 1 U-2, 2 E-3B/C, 22 KC-135, ε8-10 MQ-1, 1 RQ-4, 12 F-16C.[41]

 

Na tomto místě ještě zmíním zvláštní roli arabských partnerů při této misi. Především Katar sehrál klíčovou roli při trénování, vyzbrojování a další pozemní asistenci rebelů a sehrál mimo jiné významnou úlohu při prosazení pomoci rebelům v rámci LAS.[42] Motivy Kataru při misi v Libyi hlouběji analyzoval David Roberts ve svém článku pro Forreign Affairs, zde k tomuto není prostor.[43]

 

 

Ukončení operace

Den po tom, co se libyjským povstalcům povedlo dobýt Kaddáfího rodiště Syrtu (19. říjen), která byla posledním sídlem odporu, se jim i podařilo najít samotného diktátora. Ten toto setkání nepřežil a ten stejný den, 20. října, umírá. Aliance na to pružně zareagovala předběžnou dohodou o ukončení mise ke konci měsíce. To bylo následně oficiálně potvrzeno a mise Spojený ochránce byla 31. října o půlnoci Libyjského času, po 222 dnech svého trvání, oficiálně ukončena.[44] V tento den vystoupil v Tripolisu generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen a pronesl: „Když OSN udělala historické rozhodnutí vás chránit, NATO toto volání vyslyšelo. Spustili jsme naši operaci rychleji než kdy dříve. Více než 8000 mužů a žen ve službě se zúčastnilo naší mise v Libyi. Byli jsme efektivní, flexibilní a přesní.“[45] Mustafa Abdul Jalil, předseda NTC, poděkoval NATO za podporu a řekl: „Operace NATO byla úspěšná. Útoky byly tak přesné, že civilisté nebyli raněni. Lidé Tripolisu to mohou dosvědčit.“ Vyjádřil se i velitel alianční operace Bouchard: „Na konci dne věřím, že 7 měsíců byla velmi krátká doba pro sledování zorganizování sil z chaotické skupiny ve skupinu, která byla schopná porazit režim.“[46]

Reakce přišla i od OSN, která 27. října 2011 vydala novou rezoluci 2016, kterou se rušily rozhodnutí dřívějších rezolucí, především bezletová zóna a ochrana civilistů. Zároveň vyjádřila obavu z proliferace zbraní z Libye a neustále přibývajících zpráv o náhodných zatýkáních, uvězněních a mimosoudních popravách.[47] V další rezoluci 2017 z 30. října se obrací na nové autority prozatímní vlády, aby činily rázné kroky proti těmto nebezpečím, zvlášť proti možné proliferaci zbraní do rukou členů Al-Kaidy, či jiných teroristických organizací.[48]

 

Finální čísla mise

Operace se zúčastnilo kolem 8000 vojáků. Nejvíce bylo současně nasazeno přes 260 vzdušných jednotek a 21 plavidel. Letouny provedly celkem 26500 letů zahrnujících přes 9700 náletů. Zničeno bylo přes 5900 vojenských cílů, včetně více než 600 tanků či obrněnců. Každý stát finančně zodpovídal za výdaje vzniklé svými nasazenými jednotkami. Cena nasazení NATO AWACS je odhadována na 5,4 milionu euro měsíčně a navíc využití prostor aliančních centrál a personálu je odhadováno na dalších 800 000 euro měsíčně.[49] Čísla obětí jsou jako vždy zatížena nemožností je rozumným způsobem ověřit. Mezinárodní organizace měly velmi omezený přístup do Libye, stejně jako novináři. Široce citované je odhad NTC z 8. září, který zní 30 000 mrtvých a 50 000 zraněných.[50]

 

Poválečná Libye

Část věnovaná rozboru poválečné Libye by si zasloužila nejméně stejný rozsah jako má celá tato studie, proto shrnu jen základní fakta. Rezoluce 2009 z 16. září mimo jiné dala mandát pro vytvoření Podpůrné mise OSN v Libyi (UNSMIL). Ta má pomoci v podpoře právního prostředí a vytvoření stability, dále začít politický dialog a pomoci s přípravou voleb, pomoci vytvořit fungující instituce, bránit a propagovat lidská práva, začít s kroky k ekonomické obnově a pomáhat s koordinací další multilaterální podpory.[51] Více informací lze vyčíst ze stránek UNSMIL[52], nebo ze stránek politického oddělení OSN, kde se lze dočíst, že nové volby jsou plánovány na červen 2012.[53] Nechtěl bych tyto volby nijak předjímat, stejně tak, jakou roli nakonec bude mít NTC v nově vzniklé vládě vzešlé z voleb. Problémy provázející poválečnou Libyi již také byly nastíněny v rezolucích 2016 a 2017. Další hodnocení vývoje v Libyi po občanské válce, kterou byl svržen dlouholetý diktátor Kaddáfí, bude vhodné až po delším časovém odstupu a po nových volbách.

 

NATO po válce v Libyi

Intervence v Libyi byla pro NATO první větší akce od počátku ekonomické krize,
a proto bylo zajímavé sledovat, jak se s tím státy vyrovnají. Rozdíly, které dává na svou armádu Evropa, jsou proti asijským a další zemím markantní. Pozitivní zpráva, kterou Libye ukázala, je, že prostředky k vedení úspěšné mise Aliance stále disponuje. Ta negativní je, že přes snahu USA z tohoto konfliktu postupně vycouvat a přenechat iniciativu evropským zemím, se tato snaha ukázala jako nemožná. Evropští spojenci nemají dostatek prostředků, ani vojenských kapacit. Spojené státy nakonec musely stejně poskytnout nejvíce jednotek a vzít na sebe tím pádem i největší podíl výdajů ze všech členů operace. Daňové poplatníky USA stálo toto angažmá 1,1 miliardu dolarů, což je ještě vcelku laciná částka, oproti jiným vojenským operací, kterých Američané se účastnili.[54]

Dalším rozebíráním situace, ve které se nyní Aliance nachází, bych jen narážel na obecné problémy, kterým dlouhodobě čelí a který se snažil řešit nový strategický koncept z Lisabonského summitu 2010. Intervence v Libyi jen potvrdila nutnost zemí Aliance integrovat své obranné síly, sladit spolu plány investic do obrany a utužovat transatlantické partnerství.

 

Kritika angažmá NATO v Libyi a reakce mezinárodního společenství

Kritika angažmá míří na Alianci z různých řad a důvodů. Jako první lze uvést kritiku z řad mezinárodních organizací. Konkrétně Amnesty International kritizuje NATO, že se dostatečně nezabývalo počty civilních obětí, padlých v důsledku aliančních náletů. Zklamalo v tom, že toto řádně nevyšetřilo. Jsou důvodná podezření, že takových obětí jsou desítky.[55]

Pod silnou kritiku dostaly NATO země BRICS. Přestože Jihoafrická republika hlasovala pro rezoluci 1973, v dubnu, po takřka měsíci bombardování sladila svůj postoj se svými partnery a vyzvala NATO k zastavení bombardování. Zaujmutí společného postoje rozvojových mocností je jistě hodné zřetele. Všechny deklarovaly, že sdílí principy, že použití síly musí být vyvarováno.[56] Přitom s výjimkou Brazílie všechny státy BRICS v nedaleké minulosti sami násilí používaly a intervenovaly.[57] Je v této kritice zřejmě třeba vidět určitou účelovost. Dalo by se to nazvat jakousi opoziční rolí v dnešním mezinárodním systému. Další kritika těchto států směřovala na NATO z pozice, že zneužívá rezoluci OSN a místo plnění jejích cílů se snaží nad její rámec svrhnout režim Muammara Kaddáfího. K tomu se 14. prosince 2011 netradičně vyjádřil sám generální tajemník OSN, který se obvykle snaží si spíš státy z Rady bezpečnosti nerozhádat. Svými komentáři vyjádřil podporu Severoatlantické alianci a zastal se provedení její mise. To bylo podle něj v limitech rezoluce a striktně plnila její mandát. Aliance se zastali i jednotlivé hlavní státy v této misi, Spojené státy, Velká Británie a Francie.[58] Další kritici humanitárních intervencí i této v Libyi v podstatě souzní s kritikou, kterou představují státy BRICS.

Objevuje se ale i další zdroj kritiky. Ten si všímá asymetrického postoje států NATO k nepokojům v arabských zemích a tyto pochybnosti zesilují do dnešních dní. Tito kritici si pokládají otázku, která zní: „Proč zrovna Libye? A když už Libye, tak proč ne i Sýrie?“ Logickou snahou je hledání odlišností těchto případů, důvodů, proč by alianční státy chtěly odstranit Kaddáfího. Hlavní rozdíly mezi Sýrií a Libyí je relativní síla armád a také fakt, že Libye má významné zásoby ropy, které tvoří 2% světové produkce, které jsou obzvláště významné pro evropské státy. Především tyto spekulace dále rozvířil dopis, který ministr zahraničí Francie Juppé poslal katarské vládě, a který zveřejnil francouzský list Liberation. V něm se mělo psát o tom, že výměnou za francouzskou podporu NTC, poskytne budoucí vláda Libye vzešlá z NTC 35% z produkce ropy francouzskému Totalu. Tento dopis může být ovšem falešný.[59] Přesto Juppé rozvířil další spekulace svým výrokem, kdy řekl, že o žádném takovém dopise neví, ale přijde mu férové a logické, že NTC bude preferovat v budoucnu ty, kteří jim pomohli.[60] Rebelové prostřednictvím NTC opravdu varovali představitele Číny, Indie, Brazílie a Ruska, že z důvodu nepodporování jejich revoluce, přijdou o lukrativní ropné kontrakty a vyjádřili svou podporu ropným společnostem z Itálie, Velké Británie a Francie.[61] Kritici nazývají válku v Libyi válkou o ropě, pokud ne přímo válkou pro ropu.[62]

Samostatnou kapitolou je kritika angažmá USA v Libyi v americkém Kongresu. Dle War Powers Act by měl prezident do 60ti dnů po začátku operace požádat legislativce o autorizaci operace, jinak musí vojáky do 90ti dnů stáhnout a ani jedno Obama neučinil.[63]

 

 

Závěr

Přestože téma humanitárních intervencí považuji nadále za sporné, souhlasím s tezí, že v tomto případě se jednalo o jednoznačně úspěšně provedenou operaci. Operace Spojený ochránce se striktně a precizně držela mandátu Rady bezpečnosti OSN, stanovila si realistické cíle a ty v plném rozsahu splnila. Aliance dokázala svou akceschopnost v tom, že během poměrně krátké doby mnoho členských států dalo dohromady své síly a zabránili tak hrozící humanitární katastrofě, kterou by představovalo Kaddáfího dobytí města Benghází. Silnou úlohu sehráli i nečlenští partneři operace, především Katar a Spojené arabské emiráty. Katar se nebál kontroverze z porušení rezoluce OSN a zásobil rebely zbraněmi a jeho role v úspěchu mise byla zřejmě výrazně vyšší než role jiných evropských členských států.

Na druhou stranu neschopnost iniciativních Evropanů zahájit a vést misi samostatně bez pomoci USA, v tak blízké zemi u Středozemního moře, jakou Libye je, jen ukazuje na závislost evropských spojenců na jejich protějšcích za Atlantikem. To je vážné téma, kterému bude muset Evropa čelit. Není možné se spoléhat jen na USA.

Jednoznačnými poraženými jsou krom Kaddáfího i státy BRICS, které s intervencí v Libyi nesouhlasily. Díky takto zvolené zahraniční politice se zřejmě odřízly od lukrativní obchodní spolupráce s novou libyjskou vládou reprezentovanou rebely.

Plody, které zaselo arabské jaro se teprve budou sklízet a je třeba ještě počkat, co se z nich vyklube. Spolu s tímto argumentem zatím nehodnotím poválečný vývoj ani v Libyi, který bude z významné části determinován i legitimitou a výsledkem nadcházejících voleb. Jisté je jen to, že díky Severoatlantické alianci se Libyjci zbavili dlouholeté vlády Muammara Kaddáfího a je na nich, aby rozhodli, jak se bude příběh Libye odvíjet dál.

 


[1] ASSER, Martin. The Muammar Gaddafi story. In: BBCNews Africa [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-12688033

[2] tamtéž

[3] RICHTER, Paul. Gaddafi’s hidden wealth could exceed $200b. In: Gulfnews [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://gulfnews.com/news/region/libya/gaddafi-s-hidden-wealth-could-exceed-200b-1.913928

[4] Libya profile. BBC [online]. [cit. 2012-04-15] Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-13754897

[5]D’Emilio. Berlusconi’s Gaddafi About-Face: Italian Prime Minister Shifts Libya Stance. In: Huffington Post[online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.com/2011/08/25/berlusconi-gaddafi-libya-stance-_n_936603.html

[6] Is this the letter from Gaddafi?In: Daily Mail [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/news/article-2055608/Is-letter-Gaddafi–A-plea-friend-Silvio-Berlusconi-begs-stop-NATO-bombings.html

[7] Libya-Gaddafi blame Usama Bin Ladin for protests. In: BBC: News Africa [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:.http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-12570279

[8] Al Qaeda Backs Libyan protesters. In: Fox News [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:. http://www.foxnews.com/world/2011/02/24/al-qaeda-backs-libyan-protesters-condemns-qaddafi-massacres/

[9] UN findings on Gaddafi’s death inconclusive. In: ABC News [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:

http://www.abc.net.au/news/2012-03-03/un-findings-on-gaddafi27s-death-inconclusive/3866454

[10] GAUSE, F Gregory. Why Middle East Studies Missed the Arab Spring: The Myth of Authoritarian Stability. Forreign affairs. 2011, roč. 90, č. 4. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/873487200/13615321A94392937D9/15?accountid=16531

[12] “Arabské jaro” smetlo tři hlavy států, přes 30.000 mrtvých. In: České Noviny [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/-arabske-jaro-smetlo-tri-hlavy-statu-pres-30-000-mrtvych/703710

[13] tamtéž

[14] BIRNBAUM, Ben. Clinton espouses democratic tenets for Arab Spring governments. In: The Washington Times [online]. [cit. 2012-04-15].http://www.washingtontimes.com/news/2012/mar/12/clinton-espouses-democratic-tenets-arab-spring/

[15] Filipkov, Lenka a Kužvart, Jan. Arabské jaro rok poté. In: amo.blog.ihned [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://amo.blog.ihned.cz/c1-54251860-arabske-jaro-rok-pote

[16] Libya: Security Council, UN officials urge end to use of force against protesters. In: UN News Centre [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=37583&Cr=protests&Cr1

[19] tamtéž

[20]The Libyan Interim National Council – Official Website. Dostupné z: http://www.ntclibya.org/english/founding-statement-of-the-interim-transitional-national-council/

[21] LEIBY, Richard a Muhammad MANSOUR. Arab League asks U.N. for no-fly zone over Libya. In: The Washington Post [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:http://www.washingtonpost.com/world/arab-league-asks-un-for-no-fly-zone-over-libya/2011/03/12/ABoie0R_story.html

[23] tamtéž

[24] JON, Western a Goldstein JOSHUA S. Humanitarian Intervention Comes of Age: Lessons From Somalia to Libya. Foreign Affairs. 2011, roč. 90, č. 6. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/900490451/136012D94C075573522/2?accountid=16531

[25] Zásah v Libyi je nutný, míní Havel. Klaus s ním zásadně nesouhlasí. In: Idnes.cz. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/zasah-v-libyi-je-nutny-mini-havel-klaus-s-nim-zasadne-nesouhlasi-pwz-/domaci.aspx?c=A110307_072357_domaci_hv

[26] Viz 24

[27] AWACS: NATO’s ‘Eye In The Sky’. In: NATO. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/SID-3A489E50-1ABCC74F/natolive/topics_48904.htm?selectedLocale=en

[28]NATO ready to support international efforts on Libya. In: NATO. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z:  http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_71446.htm

[29] NATO and Libya. In: NATO. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_71652.htm?selectedLocale=en

[30]Garamon, Jim. Coalition Answers Libyan People’s Call, Flournoy Says. In: US Department of Defense. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.defense.gov/news/newsarticle.aspx?id=63232

[31] Parrish, Karen. Forces Accomplish No-fly Zone Mission, Gates Says. In: US Department of Defense. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.defense.gov/news/newsarticle.aspx?id=63324

[32] Viz 29

[33] tamtéž

[34] Operation UNIFIED PROTECTOR NATO-led Arms Embargo against Libya. PDF. [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_10/20111005_111005-factsheet_arms_embargo.pdf

[35] tamtéž

[36] Operation UNIFIED PROTECTOR Protection of Civiliansand Civilian-Populated Areas &Enforcement of the No-Fly Zone. [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_10/20111005_111005-factsheet_protection_civilians.pdf

[37] tamtéž

[38] Operation Unified Protector – Allied assets deployed to Libya. In: The International Institute for Strategic studies. [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.iiss.org/whats-new/iiss-voices/operation-odyssey-dawn-ellamy-harmattan-mobile/

[39] tamtéž

[40] tamtéž

[41] tamtéž

[42] BLACK, Ian. Qatar admits sending hundreds of troops to support Libya rebels. In: The Guardian [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2011/oct/26/qatar-troops-libya-rebels-support

[43] Roberts, David. Behind Qatar’s Intervention In Libya. Forreign Affairs. [online].September 28, 2011. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.foreignaffairs.com/articles/68302/david-roberts/behind-qatars-intervention-in-libya

[44] Viz 29

[45] ”We answered the call” – the end of Operation Unified Protector. In: NATO. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_80435.htm?selectedLocale=en

[46] tamtéž

[49] Operation UNIFIED PROTECTOR Final Mission Stats. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_11/20111108_111107-factsheet_up_factsfigures_en.pdf

[50] LAUB, Karin. Libyan estimate: At least 30,000 died in the war. In: Yahoo News [online]. 2011 [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://news.yahoo.com/libyan-estimate-least-30-000-died-war-074915415.html

[51] UNSC 2009. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/2009%282011%29

[52] UNSMIL. [online].[cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://unsmil.unmissions.org/Default.aspx?tabid=3543&language=en-US

[53] Building the new Libya. In: Department of Political Affairs. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.un.org/wcm/content/site/undpa/main/enewsletter/news0212_libya

[54] DADDLER, Ivo H. a James G. STAVRIDIS. NATO’S Victory in Libya. Forreign Affairs. 2012, roč. 91, č. 2.Dostupné z: http://ehis.ebscohost.com/ehost/detail?sid=9f75bb4a-8cd2-40cf-ad1a-bb7894fb0592%40sessionmgr104&vid=1&hid=109&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=71912439

[55] Libya: Civilian deaths from NATO airstrikes must be properly investigated. In: Amnesty International. [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/news/libya-civilian-deaths-nato-airstrikes-must-be-properly-investigated-2012-03-19

[56]BRICS powers criticise Western strikes in Libya-source. In: Kyivpost. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://www.kyivpost.com/news/world/detail/102319/

[57] Wagner, Daniel a Daniel Jackman. BRICS Form Unstable Foundation for Multilateral Action. In: Foreign Policy Journal. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://www.foreignpolicyjournal.com/2011/04/02/brics-form-unstable-foundation-for-multilateral-action/

[58] Charbonneau, Louis. U.N. chief defends NATO from critics of Libya war. In: Reuters. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:http://www.reuters.com/article/2011/12/14/us-libya-nato-un-idUSTRE7BD20C20111214

[59]Borger, Julian a Terry Macalister. The race is on for Libya’s oil, with Britain and France both staking a claim. In: The Guardian. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2011/sep/01/libya-oil

[60] tamtéž

[61] Langeni, Loyiso. Western oil giants seek Libya deals as Brics lose. In: Business Day. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://www.businessday.co.za/articles/Content.aspx?id=151339

[62] Macalister, Terry. So, was this a war for oil? In: The Guardian. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2011/sep/02/next-war-libya-one-for-oil

[63] Senators Square Off About Their Irrelevance. In: Fox News. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:   http://www.foxnews.com/politics/2011/06/28/senators-square-off-with-administration-attorney-each-other-on-libya/

 

Použité zdroje

A/HRC/S15/2.Dostupné z: http://www.foreignpolicy.com/files/fp_uploaded_documents/110225_Ad%20adopted%20_resolution.pdf

Al Qaeda Backs Libyan protesters. In: Fox News [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:. http://www.foxnews.com/world/2011/02/24/al-qaeda-backs-libyan-protesters-condemns-qaddafi-massacres/
ANDERSON, Lisa. Demystifying the Arab Spring. Foreign Affairs. 2011, roč. 90, č. Dostupné z: http://ehis.ebscohost.com/ehost/detail?sid=e27372ee-dffd-420b-b915-27f270476fee%40sessionmgr113&vid=1&hid=103&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=60122515

“Arabské jaro” smetlo tři hlavy států, přes 30.000 mrtvých. In: České Noviny [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/-arabske-jaro-smetlo-tri-hlavy-statu-pres-30-000-mrtvych/703710

ASSER, Martin. The Muammar Gaddafi story. In: BBCNews Africa [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-12688033
AWACS: NATO’s ‘Eye In The Sky’. In: NATO. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/SID-3A489E50-1ABCC74F/natolive/topics_48904.htm?selectedLocale=en

BIRNBAUM, Ben. Clinton espouses democratic tenets for Arab Spring governments. In: The Washington Times [online]. [cit. 2012-04-15].http://www.washingtontimes.com/news/2012/mar/12/clinton-espouses-democratic-tenets-arab-spring/
BLACK, Ian. Qatar admits sending hundreds of troops to support Libya rebels. In: The Guardian [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2011/oct/26/qatar-troops-libya-rebels-support

Borger, Julian a Terry Macalister. The race is on for Libya’s oil, with Britain and France both staking a claim. In: The Guardian. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2011/sep/01/libya-oil
BRICS powers criticise Western strikes in Libya-source. In: Kyivpost. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://www.kyivpost.com/news/world/detail/102319/
Building the new Libya. In: Department of Political Affairs. [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.un.org/wcm/content/site/undpa/main/enewsletter/news0212_libya

Charbonneau, Louis. U.N. chief defends NATO from critics of Libya war. In: Reuters. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2011/12/14/us-libya-nato-un-idUSTRE7BD20C20111214

DADDLER, Ivo H. a James G. STAVRIDIS. NATO’S Victory in Libya. Forreign Affairs. 2012, roč. 91, č. 2.Dostupné z: http://ehis.ebscohost.com/ehost/detail?sid=9f75bb4a-8cd2-40cf-ad1a-bb7894fb0592%40sessionmgr104&vid=1&hid=109&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=71912439

D’Emilio. Berlusconi’s Gaddafi About-Face: Italian Prime Minister Shifts Libya Stance. In: Huffington Post[online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.huffingtonpost.com/2011/08/25/berlusconi-gaddafi-libya-stance-_n_936603.html

Filipková, Lenka a Kužvart, Jan. Arabské jaro rok poté. In: amo.blog.ihned [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://amo.blog.ihned.cz/c1-54251860-arabske-jaro-rok-pote
Garamon, Jim. Coalition Answers Libyan People’s Call, Flournoy Says. In: US Department of Defense. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.defense.gov/news/newsarticle.aspx?id=63232
GAUSE, F Gregory. Why Middle East Studies Missed the Arab Spring: The Myth of Authoritarian Stability. Forreign affairs. 2011, roč. 90, č. 4. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/873487200/13615321A94392937D9/15?accountid=16531

Is this the letter from Gaddafi?In: Daily Mail [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/news/article-2055608/Is-letter-Gaddafi–A-plea-friend-Silvio-Berlusconi-begs-stop-NATO-bombings.html
JON, Western a Goldstein JOSHUA S. Humanitarian Intervention Comes of Age: Lessons From Somalia to Libya. Foreign Affairs. 2011, roč. 90, č. 6. Dostupné z: http://search.proquest.com/docview/900490451/136012D94C075573522/2?accountid=16531

Langeni, Loyiso. Western oil giants seek Libya deals as Brics lose. In: Business Day. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://www.businessday.co.za/articles/Content.aspx?id=151339

LAUB, Karin. Libyan estimate: At least 30,000 died in the war. In: Yahoo News [online]. 2011 [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://news.yahoo.com/libyan-estimate-least-30-000-died-war-074915415.html

LEIBY, Richard a Muhammad MANSOUR. Arab League asks U.N. for no-fly zone over Libya. In: The Washington Post [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:http://www.washingtonpost.com/world/arab-league-asks-un-for-no-fly-zone-over-libya/2011/03/12/ABoie0R_story.html

Libya: Civilian deaths from NATO airstrikes must be properly investigated. In: Amnesty International. [online]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/news/libya-civilian-deaths-nato-airstrikes-must-be-properly-investigated-2012-03-19

Libya profile. BBC [online]. [cit. 2012-04-15] Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-13754897

Libya-Gaddafi blame Usama Bin Ladin for protests. In: BBC: News Africa [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:.http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-12570279
Libya: Security Council, UN officials urge end to use of force against protesters. In: UN News Centre [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=37583&Cr=protests&Cr1

Macalister, Terry. So, was this a war for oil? In: The Guardian. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/commentisfree/2011/sep/02/next-war-libya-one-for-oil

NATO and Libya. In: NATO. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_71652.htm?selectedLocale=en

NATO ready to support international efforts on Libya. In: NATO. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z:  http://www.nato.int/cps/en/natolive/news_71446.htm

Operation UNIFIED PROTECTOR Final Mission Stats. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_11/20111108_111107-factsheet_up_factsfigures_en.pdf

Operation UNIFIED PROTECTOR NATO-led Arms Embargo against Libya. PDF. [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_10/20111005_111005-factsheet_arms_embargo.pdf

Operation UNIFIED PROTECTOR Protection of Civiliansand Civilian-Populated Areas &Enforcement of the No-Fly Zone. [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.nato.int/nato_static/assets/pdf/pdf_2011_10/20111005_111005-factsheet_protection_civilians.pdf

Operation Unified Protector – Allied assets deployed to Libya. In: The International Institute for Strategic studies. [online]. [cit. 2012-04-15].Dostupné z: http://www.iiss.org/whats-new/iiss-voices/operation-odyssey-dawn-ellamy-harmattan-mobile/

Parrish, Karen. Forces Accomplish No-fly Zone Mission, Gates Says. In: US Department of Defense. [online]. [cit. 2012-04-15].  Dostupné z: http://www.defense.gov/news/newsarticle.aspx?id=63324

RICHTER, Paul. Gaddafi’s hidden wealth could exceed $200b. In: Gulfnews [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://gulfnews.com/news/region/libya/gaddafi-s-hidden-wealth-could-exceed-200b-1.913928

Roberts, David. Behind Qatar’s Intervention In Libya. Forreign Affairs. [online].September 28, 2011. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.foreignaffairs.com/articles/68302/david-roberts/behind-qatars-intervention-in-libya

Senators Square Off About Their Irrelevance. In: Fox News. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:   http://www.foxnews.com/politics/2011/06/28/senators-square-off-with-administration-attorney-each-other-on-libya/

UN findings on Gaddafi’s death inconclusive. In: ABC News [online]. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:

http://www.abc.net.au/news/2012-03-03/un-findings-on-gaddafi27s-death-inconclusive/3866454

UNSC 1970. Dostupné z: http://www.un.org/News/Press/docs/2011/sc10187.doc.htm

UNSC 1973. Dostupné z: http://www.un.org/News/Press/docs/2011/sc10200.doc.htm

UNSC 2016. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/2016%282011%29
UNSC 2017. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/2017%282011%29

UNSC 2009. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=S/RES/2009%282011%29
UNSMIL. [online].[cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://unsmil.unmissions.org/Default.aspx?tabid=3543&language=en-US

Wagner, Daniel a Daniel Jackman. BRICS Form Unstable Foundation for Multilateral Action. In: Foreign Policy Journal. [online]. 2011 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z:  http://www.foreignpolicyjournal.com/2011/04/02/brics-form-unstable-foundation-for-multilateral-action/